Prokletá ulice
Máte někdy nějaký nevysvětlitelný důvody že prostě nemůžete jít tou ulicí, do které s kamarádkou či s kamarádem vstupujete a nevíte jak mu to vysvětli? Většina lidí kterých jsem se zeptala, mi odpověděla že se otočili a při zrychleném kroku ven z té ulice řekli že tudy prostě jít nemohou. Ale proč?
Rozita už stojí před domem a čeká na kamarádku Stelu, až příjde. Už když sí sotva koutkem oka zahledne tak jí mává. Do školy vyrazily velmi brzo, chtějí si po výkendu všechno říct.
Škola už je jenom kousek a Stela se zastaví ktyž zahnou za roh a řekne ,, Rozi já tudy nejdu ". Rozitě se rozvázala tkanička a tak k ní zavazůjíct tu tkaničku dojde a stoupne si vedle ní. Za chvíli ten pocit cítí taky, nevysvětlitelná nutnost jít jinudy, jinak se něco stane. ,, Ještě že jsme vyrazili tak brzo" vypadne z Rozity ,, budem to muset obejít".
Když se vracejí ze školy tak jdou tou ulicí, kterou jít před tím nemohly. Domy byly ještě opuštěné, nikdo se nevrátil z práce. Když opatrně nahlížejí do zahrad tak se leknou v podstatě vždycky. Na zahradách kde mají psa leží buď mrtvý VYSÁTÝ pes nebo pes s velmi vysokou stráto krve co mu vytéká z krku. Pohled to byl velmi ukrutný a trhajíc srdce mladých ochránkyň zvířat.
Dívky se pak sešly na Rozitině zahradě a chytly se za ruce, myslely jen na ta zvířata a na to že prostě nesmí být mrtvá. Po minutě soustředění se ze směru té ulice ozval štekot. Jásavý štěkot psů kteří před hodinou bezvládně leželi na trávníku. Dívky pak byly velmi unavené.
V noci nemohly klidně spát protože myslely jen na to že tohle se mohlo stát jim dvoum.
