Klapot drápů
Kočky, jak víme jsou silně magická zvířata. Dokáží nám pohlédnout do duše a pohým pohledem nám řeknou co vážného se v příštích 24 hodinách stane. Ale jak na člověka zapůsobí takový kočkodlak?
Marika sedí u počítače a hraje hru jménem Snail bob. když se ale koukne na hodiny ujistí že příjde pozdě na kroužek. Když se pak z něho vrací, už je tma, ale protože je výpadek proudu tak lampy nesvítí. Marika se zastaví a slyší : klap, klap, klap, klap. Klapání drápu jde v jakém si podivném elegantním rytmu. Vyděšené Marice stuhly nohy a nemůže se hnout. Po asi pěti minutách před ní stanula asi 1,6 metrů vysoká postava polidštěné kočky. Ta kočkodlačice zářila svou bílou srstí. V té magické noci,kdy nastalo novoluní se začaly oběvovat a zase myzet další kočkodlaci a kočkodlačice. Ta bílá kočkodlače začala ubohou Mariku utěšovat že všechno je v pohodě a že se budoucích členů rodiny nemusí bát. Marika nepochopeně zavrtěla hlavou, ale v tu ránu zaječela. Cítila řezavou bolest na pravé ruce, jak jí kočkodlačice překřtila na kočkodlačici a vytahije z její kůže svůj dráp.
Když se Marika vrátila domů tak se rodiče ptaly kde byla tak dlouho venku. Bylo 20.00. K večeři byla ryba, ale Marika nikdy ryby njedle, protože jí smrdí a nejsou dobré. Rodičům se vzdálo na Marice něco zvláštňího. Člověk co nejí ryby a přitom si pstruha dvakrát přidá. No aby se to dalo ostatním členům rodiny vysvětlit bez nadpřirozena, že jí chutnají ryby. Tak marika říkala ,, Mamka říká že na mne leze pubrta".
