Tajemná moc
Každý ví,že existují pověry a někteří se jich drží.Někdo věří že projít pod žebříkem nosí smůlu,rozbít zrcadlo znamená 7 let neštěstí,v pátek 13 nechodit ven atd.Nejčastější ale je,že černé kočky přináší smůlu a většinou i smrt, také prý černí kočkodlaci nosí smrt.V mém případě to ale není pravda.Je to přesně naopak.
Vždycky jsem chtěla chovat nějaké domácí zvířátko ať psa, kočku, papouška, hada nebo morče.Ale měly jsme malí byt,takže jsem si na svoje vytoužené zvířátku musela počkat.Rodiče se rozvedly a nastalo rozdělení rodiny. Já zůstala sama.Tak jsem se rozhodla,že si pořídím zvířátko. Nechťela jsem zvířátko ze zverimexu, ale zvířátko z útulku. Nevím proč, ale něco mě tam táhlo. V útulku bylo bohužel spoustu zvířátek. Psi štěkali, kočky mňoukali, kůň v malé stáji řehtal a papoušek ara sedící na podstavci zpíval. Všech zvířat mi bylo líto, le všechna jsem si domů vzít nemohla. Měla jsem malý byt a mohla jsem si dovolit jen kočku. Protože chodím do práce a neměl by kdo psa venčit. Koček tam bylo, že se ani spočítat nedali. Mourovaté, zrzavé, šedé, ocelové, bílé, strakaté a další. Všechny vypadaly k překvapení spokojeně a štastně. To mě trochu zarazilo.Rozhlédla jsem se znovu po místnosti. Žádná kočka mě nezaujala. Všechny budily dojem nafoukanosti a lenosti, jen jedna kočka byla od ostatních odlišná.Vlasně to byl kocour.Úplně v rohu stála bedínka, ve které byl jako uhel černý kocour. Ze štítku jsem si přečetla,že je v útulku nejdíl, už 8 let a říkajímu Baron. Budil dojem kocoura, který by asi celý den neležel na pohovce. Nevěřila jsem na černé kočky a vzala jsem si Barona domů. A šla jsem do práce.Jako obvykle, byl v mém bytě strašný nepořádek. Ale když jsem přišla domů, byt byl vzorně uklizený. Baron jen klidně seděl na parapetu a díval se z okna. To mě tak přejvapilo,že jsem volala mamce. Další překvapení:mamka mi zdělila, že se s mím tátou usmířili a že se znovu vdají. Nevěřila jsem svím očím. Bylo to něco co sem nečekala. Dva lidé,kteří ješte včera na sebe štekali a přáli tomu druhému vše nejhorší se chtějí znovu vdát. Položila jsem telefon a šla jsem si hrát s Baronem. Najednou zase zazvonil telefon. Zvedla jsem ho a byla to sestra z nemocnice. Dozvěděla jesm se, že moji nejlepší kamarádku přejelo auto a že do 3 hodin zemře. Byla jsem velmi smutná a chtěla jsem jet za ní do nemocnice. Baron jak to slyšel, šel do předsníně a vzal mi moje klíče od auta. Šla jsem za ním po schodech k autu. Seděl tam a auto bylo odemčené a byl nastartovaný motor. V tu chvíli mě to nezajímalo a jela jsem i s Baronem do nemocnice. Sestra mě uvítala pohledem, který značil že černé kočky nemá moc v lásce. Na oddělení velmi vážných a těžkých úrazů ležela v posteli moje nejlepší kamarádka Helena. Byla na dýchací přístroji a byla celé obalené obvazama. Bylo mi jí strašně líto a začala jsem bračet jak malá holka. Baron se mi vytrhl s náručí a skočil na Helenu. Lehl si na její hruď a začal příst.Mě to bylo jedno, měla jsem jen oči pro pláč. Celou hodinu jsem jen plakala a stratila jsem dojem, že Helana je už mrtvá. Vstala jsem a chtěla jsem odejít.Baron se ale nechťel hnout z místa. Najednou Helena začala znovu dýchat a otevřela své zelené oči. Doktoři nevěřili svím očím a považovali to za zázrak.Nevěděli ale, že za to mohl asi Baron. Ale baron byl ten tam. Jediné,co po něm zbylo, je že dal znovu život Heleně. Za to jsem mu nesmířně vděčná.
